Filip:

 

Filip přišel do přípravné třídy při běžné ZŠ v září roku 2020. Z SPC měl vyjádření na podezření ADD. Nejprve bylo třeba s Filípkem navázat osobní vztah a důvěru ke mně, jako k učitelce. V průběhu celého školního roku jsme pracovali na sociálních dovednostech a pozitivním vztahu ke spolužákům.

Při práci z počátku vykazoval Filip velice krátkou pozornost. Vlivem spolupráce s rodiči a pozitivnímu působení se pozornost lehce prodlužovala.

Filip vykazoval znaky dyspraxie.

Filip docházel na logopedii, kde procházel tréninkem „Maxík“. Dále docházel na pravidelné návštěvy k psychologovi.

Filip byl velmi hravý. Na hru, která se odvíjela z počátku bez zapojení se spolužáky, se dovedl delší dobu soustředit.

Elkonina jsme začali po krátké době trénovat s Filípkem po poradě s matkou individuálně. Filipovo soustředění se tak zlepšovalo. Filip ale při práci často odkláněl pozornost vyprávěním, rozváděl detaily, které byly pro úkol nedůležité, vrtěl se, vtipkoval, rád se smál. Často se stávalo, že si pletl slabiky a hlásky a to opakovaně.

V práci jsme museli zařazovat delší pauzy, Filípek byl unavený, nesoustředil se, chyboval (odpovídal na cokoliv, bez přemýšlení), odkláněl pozornost „šaškováním“, motoricky byl velmi neklidný, z pracovního místa mu často něco padalo.

Po delší přestávce vždy pracoval ochotně, téměř bezchybně a rychle.

Filípek má IQ podle zjištění v MENSA (sdružení pro lidi nadprůměrně inteligentních) vysoké. Pohybuje se vysoko nad hranicí středního pásma.

Také proto šla práce Filípkovi od ruky zhruba od poloviny května 2021 lehce a během prázdnin roku 2021 již pracujeme na druhém sešitu hláskové struktury, na gramatické podobě slov.

Filip rychle chápe, zná písmenka, rozezná souhlásky, samohlásky a dvojhlásky. Na konci léta roku 2021, v sedmi letech pozná Filípek s jistotou slova, kde bude tvrdé a měkké I/Y.

Filípek je moje srdcovka. Do první třídy ho pouštím s klidem, že vše zvládne tak, jak má.

 

Míša:

Míša začal navštěvovat předškolní třídu při běžné ZŠ v září roku 2020. V té době měl diagnostikovanou vývojovou dysfázii a opožděný nástup řeči. Jeho mluvní apetit při odpovědích na otázky byl nízký, ale rád si jen tak vyprávěl, nejraději s dospělým. Výrazným znakem jeho postižení byla patlavost. Jeho projev byl obtížně srozumitelný, zaměňoval výslovnost jednotlivých hlásek ve slově, některé hlásky vynechával. Vykazoval také narušení paměťových funkcí, tedy krátkodobé verbální paměti. Míšovi nešlo zopakovat delší slovo bez zkomolení a víceslovná věta mu také dělala problém. Míša měl oslabení v oblasti zrakového a sluchového vnímání, rozlišování jednotlivých hlásek mu dělalo problém (koza x kosa, aj.)

 Patlavost byla průvodním jevem Míšových obtíží. Mluví nesrozumitelně, jeho projev je obtížně srozumitelný pro okolí. Zaměňuje výslovnost jednotlivých hlásek ve slovech, hlásky nebo slabiky ve slovech vynechává.

Také s Míšovými rodiči jsem se dohodla na individuálním tréninku podle Elkonina.

Práce šla opravdu velice pomalu, lekce jsem dělila na poloviny, s obtížemi jsme se dostávali přes základy. Míša obtížně rozeznával první a poslední hlásky a obtížně je vyslovoval. Délku slov jsme museli cvičit pomocí dřepů a výskoků.

Na konci školního roku poznal Míša s jistotou první a poslední hlásku, počet slabik, sám se naučil písmenka a věděl, které se kde píše.

Věděl, kolik slabik dané slovo obsahuje. S Míšou se nejlépe pracovalo podle metody Elkonina pro děti se sluchovým postižením, jelikož mohl vidět sledovat, jak se otevírá pusinka při vyvozování určité hlásky.

 

 

 

 

Markétka:

z Markétky jsem měla asi největší radost. Přišla do přípravné třídy tichá, jevila známky vyplašení a nejistoty, pokud byl ve třídě větší hluk, lekla se, až nadskočila….a nemluvila. Pokud mluvila, tiše a velice špatně. Některé hlásky nevyslovovala vůbec, jiné patlala.

Po rozhovoru s maminkou mi bylo vše jasné. Markétka byla svědkem velice špatného jednání ze strany otce. V návaznosti na to přestala zhruba ve třech letech na rok mluvit úplně. S maminkou se přestěhovala do nového bydliště, kde se Markétka rozpovídala, ale již se skluzem.

Návštěvu logopedie maminka Markétce moc nedopřávala, ani na cvičení jazýčku nebyl čas…doma byl ještě mladší bráška.

Markétka byla však veselé a milé děvče, u spolužáků oblíbené. Její výhodou byla výborná pozornost, soustředění a pochopení zadaných úkolů. Z práce v Elkoninu měla Markétka hned z počátku radost a krásně spolupracovala. Mé obavy, že nebude Markétka hlásky slyšet, když je nevysloví, se brzy rozplynuly a dívenka jako jedna z prvních začala slabikovat a vyvozovat hlásky. Do první třídy jde sice s lehkým řečovým handicapem, ale hlásky dovede krásně určit.